Otto Wichterle na vynálezu kontaktních čoček nezbohatl, stát prodal licenci za zlomek ceny

thumbnail

Nazývají ho géniem, díky kterému lidé odkládají brýle. Profesor Otto Wichterle (1913 - 1998) však nemá "na svědomí" pouze kontaktní čočky.

Naoko to byl nevýrazný rok, ale odehrálo se v něm mnoho událostí, pár válek, státních převratů, ale i příjemnějších věcí. V roce 1913 byl technický pokrok v plném proudu a ve světě se toho dělo dost: například v americkém městě Highland Park ve státě Michigan otevřela svou továrnu společnost Ford Motor Company a díky montážní lince klesly výrobní náklady i cena automobilů. Tibet a Mongolsko uzavřeli smlouvu o přátelství a spolupráci, v Rusku oslavovali Romanovci 30-leté působení své dynastie, ve Volgogradu začali jezdit tramvaje, švédský přistěhovalec Gideon Sundback si v USA nechal patentovat zip. Francouz Roland Garros přeletěla Středozemní moře, v Buenos Aires otevřeli metro, v novinách New York World vyšla první křížovka, norské ženy získaly volební právo, Tibet vyhlásil nezávislost a na americký trh se dostaly cigarety značky Camel.

V Praze vznikl Jedlička ústav pro postiženou mládež pojmenovaný podle jeho zakladatele Rudolfa Jedličky, v Dúbravke se narodil Gustáv Husák, v Kalifornii Richard Nixon, v plevník-drienové spisovatel Dominik Tatarka, v Chorvatsku fotbalista Mirko Kokotović a 27. října v Prostějově přibylo do rodiny majitele firmy na výrobu zemědělských strojů Karla Wichterleho a jeho manželky pravoslavnou páté dítě. Syn dostal jméno Otto.

Nadaný žák

Když měl budoucí slavný chemik Otto Wichterle pět let, zapsala se firma jeho otce do historie československého automobilového průmyslu. Sloučila se s firmou jistého Vojtěcha Kovaříka z králičí a vznikla továrna s názvem Wikov, která v Prostějově kromě zmíněných zemědělských strojů vyráběla i automobilové motory.

O rok později Otto vážně onemocněl, když se téměř utopil v jezírku, a až do roku 1921 jeho a staršího bratra Jana vyučovala domácí učitelka. Pak, po přezkoušení, se ani ne devítiletý stal žákem prostějovského státního gymnázia. Ve třídě byl nejmladší a nejmenší a spolužáci ho volali Wikov - podle jména rodinné firmy. Kromě toho, že patřil k premiantem, byl i výborným tenistou. Po maturitě plánoval studovat na strojní fakultě, ale jeho osudem se nakonec stala chemie. Nechal se totiž přemluvit kamarádem. Počátkem třicátých let se sblížil i se svou budoucí manželkou Lindou Zahradníková, která mu kdysi při tenisu sbírala míčky, zatímco on hrál s její matkou.

Jako vysokoškolák nebyl Wichterle znám pouze svou pílí ve studiu, ale i vlastností, která mu nejednou zkomplikovala život. Vždy řekl svůj názor, což občas i patřičně vypálilo. Ve třetím ročníku například svolal schůzi Spolku posluchačů chemického inženýrství, jejímž tématem byly nedostatky v organizaci studia. Podařilo se mu pobouřit všech přítomných vyučujících, když upozornil na nelogičnost toho, že laboratorní cvičení se začínají dříve než příslušná teorie.

Silonová tajemství

Promoval v roce 1935 ao rok později, když publikoval pět odborných prací zaměřených na deriváty sacharidů, se stal doktorem technických věd, přičemž na obhájení by mu bohatě stačila jedna. Po čase přešel na lékařskou fakultu, kde se věnoval biochemii, ale to už do dveří kopali nacističtí okupanti, kteří 17. listopadu 1939 zavřeli vysoké školy. A Otto Wichterle měl termín poslední zkoušky z anatomie po tomto datu, což znamenalo, že nemohl dokončit habilitaci a získat titul docenta. Stejně přišel io studijní pobyt v pařížském Pasteurově institutu.

Zaměstnal se ve výzkumném ústavu Baťovy firmy, kde se mu brzy podařil první vynález. Vypracoval technologii výroby matricí polyamidů ao rok později vyvinul systém spřádání polyamidové příze. Úspěch nemohl sklidit hned, byla válka. Výroba se rozběhla až o deset let později a na trh se dostaly československé silonky. Z jeho vynálezu neměli radost pouze módychtivých ženy, ale i rybáři, tenisté, chirurgové a další, kteří by měli život bez silonové vlákna komplikovanější. V roce 1942 strávil Wichterle čtyři měsíce ve vězení v Uherském Hradišti, postaralo se o to gestapo, které udělalo razii proti odboji.

Po válce se vrátil na svou domovskou fakultu a když se z ní stala Vysoká škola chemicko-technologická, stal se děkanem fakulty organické technologie. Napsal několik učebnic organické a anorganické chemie, z nichž čerpají i dnešní studenti. Působil jako profesor na brněnské Vysoké škole technické E. Beneše a přednášel i na Přírodovědecké fakultě UK v Brně. A protože spíše ho zajímaly znalosti studentů jako jejich politický názor ak tomu všemu měl ještě nevyhovující buržoazní původ, musel v roce 1958 z fakulty odejít jako nebezpečný element a třídní nepřítel studentů. Nakonec zakotvil v Československé akademii věd (ČSAV) jako vedoucí laboratoře makromolekulárních látek, z něhož se později stal Ústav makromolekulární chemie. Wichterle se stal ředitelem.

Stačilo zamíchat

Zabýval se syntézou hydrofilních gelů - chtěl najít vhodný materiál na výrobu čoček. Úspěch se dostavil v roce 1956, jenže čočky z něj stále ještě nebyly to pravé ořechové, dráždily oči. Bylo třeba vymyslet nový výrobní postup, a to se Wichterle podařilo na Štědrý den v roce 1961. Prototyp výrobního zařízení sestrojil doma v kuchyni ze stavebnice Merkur, jízdní kola dynama, které později nahradil motorkem z gramofonu. Takto vznikl pověstný "čočkostroj", pomocí kterého se mu podařilo vyrobit první čtyři dokonalejší kontaktní čočky. Během čtyř měsíců vyrobil 5 500 kusů, pomáhala mu i jeho manželka - lékařka Linda. Ta tvrdí, že odstřeďování čoček mu napadlo, když si lžičkou míchal kávu. Vynález byl patentován o dva roky av roce 1965 podepsala ČSAV licenční smlouvu s americkou firmou National Patent Development Corporation (NPDC).

Otto Wichterle se během Pražského jara v roce 1968 zapojil i do politiky - stal se poslancem České národní rady a později i Sněmovny národů Federálního shromáždění. Byl jedním z iniciátorů a signatářů manifestu Dva tisíce slov, což mu komunisté během normalizace i spočítali. Přišel o funkci ředitele a stal se řadovým zaměstnancem ústavu.

Jeho objev začal žít vlastním životem, mnohé firmy jeho výrobní postup "pajcli", výsledkem čehož byly soudní spory. Wichterle v tomto směru nemohl udělat nic, byl na indexu. Ale nakonec ho pustili, aby na americkém soudu potvrdil platnost patentu. No jak to již během minulého režimu bývalo, namísto toho, aby se něco využilo, se všechno dobabralo. V roce 1977 prodalo Československo bez jeho vědomí americké firmě všechny licence za zlomek ceny ...

Významný chemik zažil uznání ve své vlasti až po roce 1989. Stal se prezidentem ČSAV, kde působil do konce roku 1992, jmenovali ho za čestného doktora Českého vysokého učení technického a Karlovy univerzity, získal mnoho ocenění a astronomové po něm pojmenovali planetku. Zemřel 18. srpna 1998 na chatě v Stražisko. Zůstalo po něm neuvěřitelných 152 patentů a kolem dvě stě publikací, knih a skript. Jeho dva synové také zasvětili život chemii.

zdroj: zivot.cas.sk

Sdílet tento článek

Líbí se Vám Pan Občan?


Co si o tom myslíte? komentujte! :)