Bosá chůze a děti

thumbnail

Většina podiatrů doporučuje, aby děti nosily obuv až od věku 8 let a do té doby chodily bosé. Dětská obuv totiž prsty tlačí k sobě (počátek hallux valgus), pata je zvednutá a bota má tvrdou podrážku. A od 8 let je již chodidlo prakticky úplně vyvinuté.

Podle jedné studie provedené v USA na předškolácích, se ukázalo, že více jak 80%z nich již měly nějaké deformace prstů či chodidla. Studie zahrnula více jak 1,000 dětí a během ní se ukázalo, že většina dětských bot nerespektuje skutečný tvar dětského chodidla. Další studie, provedená již na více jak 4,000 dětech, ukázala, že drtivá většina z nich nosí obuv o půl a jedno číslo menší, než by nosit měly. Děti rostou jako z vody, stejně tak jako jejich chodidla, takže rodiče často logicky pořizují obuv v různých second handech, aby ušetřili. Výsledkem pak mohou být infekce, špatný došlap, apod. A to vše jen díky tomu, že trvanlivost dětské obuvi v porovnání s dobou a frekvencí nošení, je dosti dlouhá. Je nutné si také uvědomit, že i správná velikost obuvi může být příčinou tzv. kladívkových prstů, pokud je pata více zvednutá díky tvaru podrážky.

V Indii proběhla v roce 1992 další studie, která u více jak 2,300 dětí (zemědělská oblast) ukázala, že právě boty jsou hlavní příčinou plochých nohou. Studie zahrnula děti ve věku 4-13 let ze dvou anglicky hovořících škol (AHŠ) a čtyř neanglicky hovořících škol (NAHŠ), které se ve zkoumané oblasti vyskytovaly. Více jak 50% dětí z AHŠ nosilo obuv a prakticky 100% dětí z NAHŠ chodily bosé. Výskyt plochých nohou byl u AHŠ školáků nosících boty více jak trojnásobně vyšší.

Děti instinktivně chápou, že chození bos je pro ně nejlepší. Často u dětí vidíte snahu si sundat botičky, ve kterých se jim paří noha a cupitat všude bosé. Jenže než skončí školku a nastoupí do základních škol, již mají v hlavě pevně zafixované, že normální je chodit v botách, jakkoliv nepřirozené a nepříjemné jim to může být.

Dětské chodidlo, které je často bez bot, je silné, pružné, stabilnější a odolnější vůči jakýmkoliv kožním chorobám, protože právě v dětském věku si tělo vybuduje nezbytnou imunitu. Navíc svaly a šlachy, které souvisí s chodidlem, kotníkem, kolenem i kyčlí jsou daleko silnější a pevnější. Dítě pak nemá problém se správnou polohou těla, bolestmi zad, apod.

Zajimavé je, že velmi kladný efekt bosé chůze byl zaznamená i u dětí s ADHD syndromem (hyperaktivní děti). Přímý kontakt se zemí dává dětem větší klid, sebedůvěru a radost ze života. Právě bosá chůze je pro děti něco jako učení se „cizím jazykům“ prostřednictvím svých chodidel, protože prostřednictvím chodidel přijímají obrovské množství informací a učí se tak tyto informace zpracovat, protřídit a využít i v budoucnu.

Nemluvě o reflexní masáži, která je pro děti vynikajícím prostředkem, jak dále posilovat imunitu a cítit se skvěle. Bylo prokázáno, že bosá chůza snižuje krevní tlak, perfektně prokrvuje chodidla, čímž zpětně ovlivňuje celý organismus.

Indiáni kmene Navajo nechávají své děti bosé chodit v prvním či druhém sněhu, aby si získaly potřebnou odolnost a otužilost vůči přicházejíí zimě. Ačkoliv samozřejmě nechceme, aby se naše děti nastydly, opakované vystavování chodidel chladu zlepšuje otužilost celého těla a tím pádem snižuje výskyt různých forem nachlazení a rýmiček, kterými děti v současnosti tolik trpí.

Australští Aboriginové se zase naučili chodit po rozpáleném povrchu tak, že si zvykali již od malička. Proto jsou pak schopni přejít jednu z nejrozpálenějších pouští úplně naboso. Jak tuto informaci můžeme využít my, Evropané? Nechávajte děti venku co nejčastěji. Budou pak lépe adaptováni na jakékoliv změny teploty, což znamená opět menší výskyt nemocí. A to už za to stojí, že?

A když už musíme děti navléknout do bot, jaké by měly být?

  • Ohebné a měkké tak, aby umožnily dítěti ohýbat chodidlo a jeho klenba se tak mohla rozvíjet a posilovat
  • Bez žádných podpatků, které by posouvaly těžiště blíže k bříškám prstů
  • Bota by měla kopírovat tvar dětského chodidla a nikoliv, aby se následně chodidlo deformovalo dle boty.
  • Bota by měla být udělaná tak, aby noha v ní „dýchala“. Pokud bude chodidlo v botě jako ve skleníku, pak je něco špatně. Holínky jsou možná nejlepší do deště, ale nechte je děti nosit jen nejnutnější dobu…i když co je špatného na tom, courat v dešti bosý? Tak se trochu zašpiní, ale zato bude mít zdravé chodidlo.
  • Bota by měla být co nejlehčí, aby dítě netahalo na nohou závaží. To se pak může negativně podepsat na uvolněných šlachách v kotníku, koleni a kyčli.
  • Špička boty by neměla být zvednutá, protože to oslabuje prsty nohou. V zásadě by bota měla skutečně kopírovat přirozenou polohu chodidla na zemi.

Mýty o dětské obuvi

  • #1 Dětské chodilo potřebuje oporu, které mu dodá právě bota.

Ať už se jedná o oporu klenby, paty či kotníku, jsou boty spíš na škodu, než aby pomáhaly. Samozřejmě zde hovořím o zdravém chodidle. Nechte na dětském chodidle, aby se přirozeně rozvíjelo tak, jak bude postupně více zatěžováno. Jakákoliv podpora či výztuha například klenby, ji ve skutečnosti oslabí a výsledkem pak bude (nejen) plochá noha. Podpora paty pak zase oslabuje a zkracuje achilovku a lýtkový sval.

  • #2 Těsné botky jsou pro děti nejlepší.

Dětská noha v nich nedýchá, větší teplota, vlhko a tma je ideálním prostředí pro plísně a jiné kožní choroby.

  • #3 O číslo či dvě větší boty jsou pro děti lepší.

Vzpomínáte si, když jste si vzali maminčiny nebo tátovy boty. Jak vám v nich noha plavala? Opět hrozí puchýře či dokonce zranění, protože tělo musí jinak pracovat s technikou kroku (dítě má najednou větší chodidlo díky nasazené botě) a to znamená větší nápor na klouby.

  • #4 Bota poskytne kotníku nezbytnou podporu.

Opět nechte posílit šlachy kolem kotníku přirozenou cestou. Právě dětský věk je na to nejlepší, protože dítě teprve začíná chodit a tak se zátež kotníku postupně zvyšuje.

  • #5 Tenisky jsou pro sportující děti nejlepší.

Většina tenisek je dělána podle moderního designu a nerespektují přirozený tvar a pohyb dětského chodidla. Zkuste schválně ohnout dětskou botičku a teď si představte, jestli to dokáže udělat i dítě. Nejen že prsty v tom ztrácí svou funkci pružně pracovat na povrchu (je to podobné, jako byste si dali ruce do zpevněných rukavic, moc toho s nimi neuděláte, že?), ale i klenba nemůže pořádně pracovat, protože je noha většinou pevně v tenisce utažená.

  • #6 Podpatky pomohou dětem chodit.

Pokud by tomu tak skutečně bylo, pak by evoluce již pro to něco podnikla, že? Nemluvě o tom, že domorodé kmeny by tedy měly mít velké problémy naučit své děti chodit. Řekl jim to vůbec někdo? ;-) Při podpatku se opět posouvá těžiště vpřed, čímž se mění technika chůze, ale hlavně to má velmi nepříznivý vliv nejen na nohu, ale i na celou postavu.

Základní pravidla pro děti

  • Nemluvně, kojenec – nedávejte jim vůbec žádné botičky, jakkoliv roztomile by v nich vypadali. Pokud s nimi jdete ven, zabalte je do teplé přikrývky, případně jim dejte teplé ponožky.
  • Batole – držte je i nadále od bot i poté, co již zvládnou první krůčky. Právě to je moment, kdy se začíná formovat jejich chodidlo a botička, jakkoliv zdravě vypadající, jim může velmi uškodit. Pokud si budou hrát venku, ať si hrají bosí. Čím častěji budou bosí, tím odolnější a pevnější chodidla pak budou mít.
  • Raná dětská léta – ano, některá místa vyžadují boty, jako jsou jesle, školky, apod. Vybírejte prosím boty, které jsou měkké, něco jako mokasíny, případně sandály a přitom se snažte mít děti bosé co nejčastěji to jde.
  • Předpubertální a pubertální věk – vybírejte lehké boty, které jsou měkké, bez zvýšené paty. Boty, které umožňují prstům se volně v botě hýbat a reagovat tak na povrch. A stále platí – být bosý kdekoliv to jen jde.

zdroj: nohynaboso.cz

Sdílet tento článek

Líbí se Vám Pan Občan?


Co si o tom myslíte? komentujte! :)