Jung a národovědecké hnutí

thumbnail

Carl Gustav Jung (1875 - 1961) položením základů své analytické psychologie uskutečnil průlom a odlišil se od psychologické školy svého mentora Sigmunda Freuda. Jungovské a freudovské stojí v kontrastu v oblasti psychologie podobně jako germánský a židovský světonázor. Ve skutečnosti se předpokládalo, že Freudovy poznatky byly získány zejména od židovských pacientů.

Jung poznamenal: "... je docela neospravedlnitelný chybou přijímat závěry židovské psychologie jako obecně platné."

O židovském duchu, který naplňuje freudizmus se vyjadřovali i jiní, kteří byli k tomu kvalifikovaní a to Židé i Nežidé. Židovský historik Howard Sachar považoval za hlavní motivaci židovských freudistov "nevědomou touhu Židů demaskovat úctyhodnost evropské společnosti, která je obklopovala ... Vídeňská lóže B'nai B'rith například s potěšením naslouchala Freudova přednáškám o jeho teoriích." (Sachar, The Course of Modern Jewish history).

Kolektivní nevědomí

Jung významně přispěl vědě svou teorií, že existuje nejen individuální nevědomí, ale také kolektivní nevědomí, včetně rasového a etnického nevědomí, které významně ovlivňují jedince a určují jeho samotnou bytost a identitu. Znamenalo to pokrok vědy a rozvinutí konceptu německých filozofů jakým byl např. Johann Gottfried von Herder, kteří předpokládali, že každý lid či národ má vlastní "duši". Jung tvrdil:

"Není pochybnosti, že v ranější a hlubší úrovni psychického vývoje, kdy ještě není možné rozlišit árijskou, semitské, hamitsko zda mongolskou mentalitu, mají všechny lidské rasy společnou kolektivní duši. Nicméně s počátkem rasové diferenciace se také v kolektivní duši objevují rozdíly. "

Co to znamená, Jung demonstroval na praktických termínech, například v případě, kdy se politici a náboženští dogmatici snaží vnutit multi-rasovou společnost. Jung napsal:

"Z tohoto důvodu nemůžeme transplantovat ducha cizí rasy do naší vlastní mentality, aniž jsme ji citelně poškodili, což je skutečnost, která víceméně nezastrašuje různé povahy se slabými instinkty před zalíbením v indické filozofii a její podobných."

Stín

Dalším důležitým příspěvkem Junga byla jeho teorie individuace, čili totálního bytí, provedeného integrací potlačovaného nevědomí do vědomého Já. Pro tento proces, který je v jungovské terapii ústředním použil Jung německé slovo heilsweg, "posvátná cesta" uzdravení. Na své cestě k individuácii je člověk konfrontován s potištěným nevědomým či temnou stranou svého Já, popisovaného Jungem jako stínové Já.

V souladu s Jungová myšlenkou kolektivního nevědomí má vlastní jedinečný kolektivní "stín" nejen jedinec, ale celý národ či etnikum. Toto Jung adresoval německému národu, když psal:

"V žádném případě se nemůžeme dostat za hranici naší dnešní úrovně kultury, pokud se nám nedostane silného podnětu od našich prvotních kořenů. Toho se nám však dostane jen tehdy, když se vrátíme za naši kulturní úroveň a tak dáme potlačenému prvotnímu člověku v nás možnost se vyvinout. Jak toho dosáhnout je problém, který jsem se snažil vyřešit celé roky ... Stávající stavba je prohnilá. Potřebuje nějaké nové základy. Musíme se prokopat až k tomu prvotnímu v nás, protože pouze z konfliktu mezi civilizovaným člověkem a germánským barbarům vzejde to, co potřebujeme, nový zážitek Boha ... "

Národovědecké (Völkisch) hnutí

Jung si všímal to prvotní, čili stín německého národa utlačován tisíciletím křesťanského morálního otroctví. Pokud se potlačuje to, co je přirozené pro jedince či celý národ, nakonec se to v té či oné formě projeví. Jungová zájmem bylo, aby se germánský stín přivedl k vědomí kolektivní individuace celého národa. V roce 1919, kdy Hitler vstoupil do nově vytvořené Německé dělnické strany, prohlásil:

"Zatímco křesťanský světonázor ztrácí autoritu, o to hrozivější uslyší" blonďatou bestii ", jak se prochází ve svém podzemním vězení, připravená každou chvíli vyrazit ven s ničivými důsledky."

Jungova touha vidět Německo obdařené individualitou ho přivedla do styku s energickými národoveckých hnutími, které se objevovaly na konci 19-tého století a stále více zanikaly s pokořením Německa a Rakouska, které následovalo po 1. sv. válce. Stejně tato hnutí viděli v jungovské psychologii soulad se svou vlastní ideologií.

Jedním z těchto národoveckých teoretiků byl Jacob Hauer, zakladatel Germánského hnutí víry. V 30-tých letech se zapojil do Jungovské konferencí a společností. V roce 1934 měl přednášku o symbolice čísel, která Junga silně ovlivnila av průběhu této přednášky Hauer využil Jung koncept kolektivního nevědomí k předpokladu existence rasového nevědomí s rasovou symbolikou.

O rok dříve, když převzali moc národní socialisté, napsal Jung své pojednání, v němž uvedl, že NS říše vyvolala potlačován stín zda wotanské nevědomí Německa. V roce 1936 napsal:

"Hloubka Wotanovho charakteru objasňuje národní socialismus více než všechny ekonomické, politické a psychologické faktory dohromady."

Ze soupeření o duchovní oddanost v NS Německu mezi tzv. "Německými křesťany", kteří ponemčili Ježíše a pohanským proti-křesťanským hnutím, Jung jednoznačně odsoudil prvních jmenovaných a nabádal Němců, aby vyjádřili plnou podporu Hauerovmu hnutí za dosažení "nové zkušenosti boha", Wotan. Charakterizoval Hauer jako "bohem (Wotan) posedlého" a Hauerove aktivity jako "tragické a skutečně heroické snažení svědomitého učence."

Pro Junga byla staré náboženství stále velmi živé, přestože v podzemí a čekající na své objevení. Napsal:

"Ne, vzpomínky na staré germánské náboženství nezmizely. Říká se, že ve Vestfálsku jsou starci, kteří stále vědí, kde leží ukryté staré obrazy bohů, na smrtelné posteli o tom mluví svému nejmladšímu vnukovi, který dále hlídá tajemství ... Ve Vestfálsku, spíše Sasku, není mrtvé všechno, co leží pohřbené. "

V dnešní době, kdy evropská duše leží pohřbena pod vrstvou krajního materialismu a povrchnosti a vymírajícími zetlelými pozůstatky tisíciletého židokresťanského duchovního útlaku, Jung nabízí pohled, podle něhož evropský lid, jako kolektiv, může najít cestu zpět ke smyslu bytí. Jak napsal sám významný představitel evropského bytí, existencialistický filozof a stoupenec národního socialismu, Martin Heidegger:

"Minulost lidské existence jako celku není nic jiného než to, k čemu se vždy vracíme, když jsme zapustili hluboké kořeny. Avšak tento návrat není pasivním přijetím toho, co bylo, ale jeho proměnou. "

zdroj: protiprudu.org

Sdílet tento článek

Líbí se Vám Pan Občan?


Co si o tom myslíte? komentujte! :)