Má smysl hledat práci snů?

thumbnail

Zatímco léto si většina lidí spojuje s časem dovolené, k podzimu a zimě patří vědomí, že na příští příjemné dny delšího volna a odpočinku bude zase třeba nějakou dobu čekat. Návrat na pracoviště po několika týdnech "mimo" tak bývá příležitostí k uvažování, co pro nás naše práce vlastně znamená, jak ji máme či nemáme rádi a zda třeba není na čase uvažovat o změně.

Psychologové někdy profesní život přirovnávají k partnerskému: Na pracovišti obvykle trávíme více času než v soukromí, prožíváme tu intenzivní vztahy a pocity, z velké části uplatňujme svůj potenciál. Jsou lidé s pracovními poměry doslova celoživotními, a jsou přelétavci, kterým jakoby se nikde nedařilo zakotvit a najít pocit uspokojení. Pracovní život skutečně prochází fázemi srovnatelnými s manželstvím - období zamilovanosti střídá každodenní realita, která se u někoho přetaví v dlouhodobě uspokojující jistotu, a u jiného vede k frustraci a permanentním pochybnostem. Neměl/a bych jinde více peněz, méně stresu, více benefitů, méně stereotypu?, zkoumají někteří a trápí se pocitem, že pravá šance jim kamsi uniká.

Podle německých psychologů Wolkera Kitze a Manuela Tusche, kteří v loňském roce knižně vydali výsledky své studie o podmínkách pro dlouhodobou pracovní spokojenost, nezávisí však spokojenost na pracovišti ani tak na práci samé, jako na osobnosti dotyčného pracovníka.

"Pečlivě jsme zkoumali, co činí lidi nespokojenými na pracovištích, a zjistili jsme, že mnohem více než prací jsou lidé ovlivněni svými postoji k ní. Čím stabilnější a vnitřně vyrovnanější je osobnost dotyčného, tím je pravděpodobnější, že dříve či později uspokojivou práci najde. Někdo skončí u pomlouvání šéfa a dohadů s kolegy za všech okolností, jiný umí i velmi krizových situací využít jako šance k osobnímu rozvoji. Spokojenost na pracovišti je ovlivněna především naším postojem k životu jako takovému," tvrdí Wolker Kitz a Manuel Tusch.

To ovšem neznamená, že by vnější podmínky nebyly důležité. Odborníci zabývající se srovnáváním pracovních podmínek se shodují na souboru kritérií, podle nichž lze poměřovat výhodnost a kvalitu pracovního místa. O tzv. ideální práci lze hovořit, pokud si pracovník může pozitivně zodpovědět následující otázky: 

Učím se při práci něco nového? 

Mám možnost zvyšovat svou kvalifikaci? 

Mohu přicházet s vlastními nápady a zlepšováky? 

Mám otevřenou možnost kariérního růstu? 

Mohu ovlivňovat plánování a množství své práce? 

Mám kvalifikované nadřízené, jichž si mohu vážím? 

Mám pro práci k dispozici jasné pokyny a všechny podstatné informace? 

Jsem obklopen/a pozitivní podnikovou/firemní kulturou? 

Panuje na pracovišti duch kolegiality a spolupráce? 

Je moje práce společensky přínosná? 

Nejsem vystaven/a neúměrnému časovému tlaku? 

Mám možnost přiměřené dovolené? 

Nejsem nadřízenými nebo kolegy ponižován/a? 

Mohu otevřeně dávat najevo své pocity? 

Není moje práce příliš fyzicky obtížná nebo jednotvárná? 

Poskytuje mi moje práce základní existenční jistotu? 

Jsem za svou práci adekvátně odměněn/a?

Doba, kdy je třeba začít uvažovat o změně, potenciálně nastává, když se nás nespokojenost z práce drží dlouhodobě a když se začne odrážet i v osobním či rodinném životě. Důvodem k zamyšlení je beze sporu i situace, když se do práce ani trochu netěšíme po dovolené. V závislosti na naší uplatnitelnosti na pracovním trhu se lze pokusit se o změnu, ale pozor! Nezapomeňme, že pocity nespokojenosti nejsou nic mimořádného a občas se dostaví u každého člověka. V čase hospodářské krize jsme navíc nuceni k maximální opatrnosti. O ukončení dosavadního pracovního poměru je vhodné uvažovat až tehdy, když máme jistotu nové práce.

Kromě toho, jak bylo uvedeno výše, víc než změna pracoviště pomůže někdy upřímná snaha probádat zdroje své nespokojenosti. I v tom se práce a partnerský vztah podobají: může se ukázat, že obtíže neleží vně, nýbrž uvnitř nás samých.

zdroj: osobnirozvojonline.cz

Sdílet tento článek

Líbí se Vám Pan Občan?


Co si o tom myslíte? komentujte! :)