Maďarský premiér Viktor Orbán vyzval občany Evropy: Nastal čas pro slyšení varovného zvonu. Nastal čas, abychom se postavili na odpor.

thumbnail

Evropa není svobodná. Protože svoboda začíná s možností mluvit pravdu. V dnešní Evropě je říkat pravdu zakázáno. Přestože hedvábný, náhubek je stále náhubek.

Je zakázáno říkat, že ti, co sem přicházejí, nejsou uprchlíci a varovat před riziky současné migrační vlny.

Je zakázáno říkat, že další desítky milionů imigrantů je připraveno vyrazit směrem k nám.

Je zakázáno informovat o tom, že masová imigrace přináší nárůst kriminality a terorismu do našich zemí.

Je zakázáno poukázat, že ty masy, které sem přicházejí z jiné civilizace, ohrožují náš způsob života, naši kulturu, naše zvyky a naše křesťanské tradice.

Je zakázáno upozorňovat na fakt, že ti, co sem dorazili dříve, vybudovali svůj vlastní, od nás oddělený svět pro sebe, podle svých hodnot a ideálů, které roztrhává tisíciletou strukturu Evropy.

Je zakázáno poukázat, že toto není náhodný zda neúmyslný řetězec důsledků, ale předem plánovaná a řízená operace, masa lidí namířená proti nám.

Je zakázáno říkat, že v Bruselu pracují na schématu, jako cizince co nejrychleji rozmístit mezi námi proti naší vůli. Je zakázáno poukázat, že důvod pro usídlení těchto lidí tady, je změnit náboženské a kulturní zázemí Evropy, a přestavět jejich etnické základy - a tím odstranit poslední bariéru multikulturalismu: suverénní národní státy.

Je zakázáno říkat, že Brusel se snaží nenápadně užírat více a více plátků naší národní suverenity, a že mnozí tam teď připravují plán na kompletně federalizované Spojené státy Evropské - pro co jim nikdo nedal autorizaci.

Dámy a pánové, dnešní nepřátelské svobody jsou z jiného těsta, než bývaly ambiciózní královští a imperiální mocnáři minulosti, nebo ti, kteří vedli Sovětský svaz. Používají jiné, sofistikovanější nástroje, aby nás přinutily se jim podřídit.

Dnes nás nevězní, nevozí nás do koncentračních táborů, neposílají tanky do zemí, které jsou věrné svobodě. Dnes do nás pomocí mezinárodních médií pálí salvy hrozeb, zkreslování, manipulace, ovlivňování, což jim bohatě stačí, resp. stačilo jim do teď.

Lidé Evropy se pomalu probouzejí, organizují se, a brzy začnou požadovat svou zemi zpět. Trámy Evropské unie, jejíž základy stojí na potírání pravdy, vržou a praskají.

Lidé Evropy už možná konečně pochopili, že v sázce je jejich budoucnost: Teď už nejde jen o finanční prosperitu, pohodlné životy, kariéru v práci, ale sama jejich každodenní bezpečnost a klidný průběh života jako jsou zvyklí, jsou zřetelně ohroženy.

A konečně, lid Evropy, dřímající v iluzi nezničitelné hojnosti a prosperity, porozuměl, že principy, na kterých stojí život v Evropě, jsou v ohrožení.

Evropa je společenství křesťanských, svobodných a nezávislých národů, muži a ženy jsou si rovni, funguje zde tržná ekonomika s mírnými sociálními prvky, hrdost a pokora, spravedlnost a soucit.
Nynější nebezpečí nás neohrožuje zřetelně jako války či přírodní katastrofy, ale lítostivě usilovat o naši bezbrannost.

Masová imigrace je pomalý proud vody, úporně erodujúci naše břehy. Snaží se schovat za masku humanity a soucitu, ale její pravá tvář je okupace území. A to území, co oni získají, je tak zároveň územím, které my ztratíme.

Houfy pomatených obhájců lidských práv cítí zdrcující touhu nás kárat a morálně se povyšovat. Údajně jsme národ nepřátelských xenofobů, nicméně pravdou zůstává, že naše národní dějiny zahrnují mnoho případů vzájemného prolínání kultur.

Těm, kteří sem přišli coby noví členové rodin, jako spojenci nebo osoby neoprávněně vytištěné na okraj své původní společnosti, bylo umožněno vstoupit mezi nás a budovat zde nový domov.
Ale ti, kteří přicházeli s úmyslem změnit celkovou podobu naší země, přetvořit ji podle sebe, ti kteří přicházeli proti naší vůli a s násilnou mentalitou, ti zde vždy narazily na hrdý odpor.

Dámy a pánové, nejprve mluvili o pár stovkách, pak tisících vysídlených lidí. Ale ani jeden odpovědný evropský vůdce si netroufne odpřísáhnout, že těchto pár tisíc se jednou navýší na desítky či sto tisíce.

Pokud chceme zastavit tuto masovou imigraci, musíme nejdříve omezit Brusel. Hlavní nebezpečí evropské budoucnosti nehrozí od těch, kteří sem chtějí přijít, ale od fanatických bruselských přisluhovačů multikulturalismu.

Nedovolíme Bruselu nadřadit se nad naše zákony. Nedovolíme, aby nám vnucovali zkažené ovoce spadlé ze stromu jejich kosmopolitního světonázoru. Nebudeme importovat do Maďarska kriminalitu, terorismus, homofobii a synagogy - vypaľujúci antisemitismus.

Zde nebudou žádné přistěhovalecké ghetta, v nichž neplatí naše zákony, zde nenastane destrukce pořádku, žádné výtržnosti imigrantů a žádné gangy lovící naše ženy a dcery.

Nedovolíme jiným, aby určovaly, koho máme vputiť do naší země, vedle koho máme žít, a s kým máme chtít sdílet naši zem. Víme, jak tyto věci fungují. Nejdříve jim dovolíme nařídit nám, koho musíme přijmout, pak nás donutí ustupovat až sloužit cizincům v naší vlastní zemi. Nakonec zjistíme, že nám nezbývá nic jiného, ​​než se sbalit a odejít z naší země. Proto budeme nadále odmítat vnucovány plány přerozdělování, a nebudeme tolerovat ani vydírání a výhrůžky.

Nastal čas pro slyšení varovného zvonu. Nastal čas, abychom se postavili na odpor. Nastal čas hledat spojence našeho stanoviska. Nastal čas, aby hrdé národy vztyčili vlajky. Nastal čas zabránit destrukci Evropy a zachránit její budoucnost. Za tímto účelem vyzýváme všechny občany Maďarska, bez ohledu na názor či strannícke sympatie, aby se spojily.

A vyzýváme i občanů ostatních evropských národů. Evropské elity a lid nesmí žít ve dvou oddělených dimenzích. Musíme obnovit jednotu v Evropě. My, lidé Evropy, nemůžeme být svobodní individuálně, pokud nebudeme svobodní dohromady. Pokud spojíme naše síly, možná uspějeme. Budeme-li každý táhnout jiným směrem, určitě selžeme. Dohromady znamenáme sílu, nejednotní slabost. Buď dohromady, nebo vůbec - to je zákon dneška.

V roce 1848 bylo v knize osudu napsáno, že proti habsburské říši nikdo nic nezmůže. Kdybychom tehdy takový osud přijali, náš osud by byl zpečetěn a moře německého vlivu by pohltilo všech Maďarů.

V roce 1956 bylo psané v knize osudu, abychom zůstali okupovanou a posovietštěnou zemí, vlastenectví mělo být v každém Maďarovi zadušené. Pokud bychom se tehdy podvolili takovému osudu, náš osud by byl zpečetěn a moře sovětského vlivu by pohltilo všech Maďarů.

Dnes je psáno v knize osudu, že skryté, anonymní světové síly odstraní vše, co je jedinečné, nezávislé, tradiční a národní.

Promísí kultury, náboženství a rasy, pokud naše mnohotvárná a hrdá Evropa nebude bez identity a poslušná. A když se tomuto osudu podvolime, náš osud bude zpečetěn a budeme pohlcení nenažranými Spojenými státy Evropskými.

Úkol, který čeká Maďarů a národy střední Evropy, i ostatní Evropské národy, které ještě neztratily zdravý selský rozum je porazit, přepsat a změnit osud, který je pro nás nachystaný.

My Maďaři a Poláci víme jak to udělat. Naučili jsme se, že nebezpečí se dá úspěšně čelit jedině statečně a bojovně. Musíme tedy vytáhnout naše historické ctnosti, jako jsou hrdost a chrabrost, z oblaků zapomnění.

Nejdříve musíme hrdě stát s ocelovou páteří, a musíme jasně říci, hlasem výrazným, aby byl slyšet široko daleko nejdůležitější, tu jedinou nejdůležitější otázku, která rozhodne náš osud:

Otázka, s níž stojí a padá budoucnost Evropy je: Budeme otroci nebo svobodní? To je ta otázka, odpovězte mi! Do boje Maďarsko, do boje Maďaři!

Video:

Sdílet tento článek

Líbí se Vám Pan Občan?


Co si o tom myslíte? komentujte! :)