Proč Samková vítězí? Dospěla, našla klid - a zase se baví

thumbnail

Na obličej si opět namalovala tradiční knír, k tomu mušketýrskou bradku - a jako bonus i strniště. „Proč? Jen tak. Pořád něco vymýšlíme,“ uculila se snowboardcrossařka Eva Samková. V prosluněném ruském areálu Sunny Valley vyhrála kvalifikaci, probojovala se do finále a v něm si dojela pro triumf stylem „start-cíl“.

Navzdory únavě rozdávala optimismus. Opakovala, jak se na trati bavila. Jak si závody užila. Olympijská vítězka ze Soči je zpět ve vynikající formě. Včera ovládla druhý závod Světového poháru v sezoně a posunula se na druhou pozici v průběžném pořadí SP.

A opět ukázala, že se zbavila „špatné nálady“, která ji provázela minulou sezonu. „Byla jsem unavená. Teď jsem se zase vrátila do starých kolejí,“ popisovala Samková.

V roce 2014, když jí bylo teprve dvacet let, dosáhla na sportovní vrchol, vyhrála olympiádu v Soči. A následně poznala, jak vypadá odvrácená stránka takového úspěchu. „Musela jsem být s lidmi, s nimiž jsem úplně být nechtěla. I když jsem společenský člověk, občas mě lidi štvali. Bylo toho hrozně moc.“

Ničilo ji množství sponzorských a mediálních povinností, které jí braly čas a energii. Nevyšly jí vrcholné akce sezony, na mistrovství světa i X-Games skončila po pádech šestá. Sezonu, jejíž kalendář narušily nepříznivé sněhové podmínky, ukončila předčasně. Věnovala se dětem na kempech Snowboardcross teamu. Relaxovala na Šrí Lance, surfovala na Bali.

Podstoupila atletickou přípravu, po níž vtipkovala: „Ve 22 letech se učím běhat, ale už vypadám jako Usain Bolt.“ I nyní však Samková oceňuje, jak jí větší síla v nohách svědčí.

V létě vyrazila na soustředění na Nový Zéland, kde nalezla ideální podmínky i klid od vnějších vlivů. A trenér Marek Jelínek si pochvaloval: „Fyzicky i psychicky je na tom o dost lépe než loni.“

Najala dva nové členy týmu, bývalého skikrosaře Tomáše Krause a Jiřího Tichého, který dříve pracoval v marketingu tenisové Sparty. Jejich zásluhou má lépe naplánovaný program a méně povinností, které jí ubíraly elán.

„Má to nějaký řád. Člověk vidí, co ho čeká po závodě, mezi závody... Vždycky se domluvíme na tom, co si myslíme, že je nejlepší. Pak je člověk klidnější a ví, že má čas. A když čas na závody nebo tréninky není, tak se udělá.“

Pochvaluje si, že si vše dokázala přebrat v hlavě. Dospěla. K trénování přibrala studium trenérství na FTVS. „Učení mě nebaví, ale když k tomu přistoupím pozitivně, že je to dobré do budoucna, tak se to dá.“

Sport si zase užívá. I proto má na dosah triumf ve Světovém poháru - na první Nelly Moenneovou-Loccozovou ztrácí 160 bodů. „A já vždycky říkala, že mě triumf v celkovém svěťáku zajímá.“

zdroj: sport.idnes.cz

Sdílet tento článek

Líbí se Vám Pan Občan?


Co si o tom myslíte? komentujte! :)