Roman Michelko: Referendum - Československo 2018

thumbnail

Pokud bychom se měli pokusit jednou větou zhodnotit iniciativu na vyvolání referenda s cílem znovusjednocení Česka a Slovenska do jednoho státu, mohli bychom konstatovat, že na Slovensku již krachlo pár referend, ba dokonce i takové, které byly o vážných věcech, a proto taková obskúrnosť nemá šanci.

Už to, že taková iniciativa vznikla, svědčí o tom, že v naší společnosti nejsou všechny věci s Kostelním řádem. Dnes a denně jsme svědky toho, že "pražská kavárna" a její bratislavské klony, figurky z OKS či jiné podobné skupinky nostalgický sní o návratu do dob před rokem 1993. Jistě, s takovým časovým odstupem již funguje selektivní paměť či vzpomínkový optimismus, což je však nepochopitelné, dodnes se část, prepytujem, kulturní elity veřejně hlásí k tomu, že stále jsou mentálními Čechoslováky a deklarují dosud nezhojenú trauma z rozdělení společného státu. A i když je to relativně velmi malá část populace, takže o výsledky případného referendna se rozhodne nebojím, ba značně pochybuji, že se ho vůbec podaří iniciovat, mediální prezentace cechoslovakistickych názorů, bohužel, ani dnes není anomálií, ale spíše naopak - patří k "dobrému bontonu" v jistých pseudointelektuálskych kruzích.

Pohrobci cechoslovakismu dodnes v obou republikách nepředstavují jen marginální a obskura menšinu, ale především v uměleckých kruzích se takové názory náležitě oceňují. Nakonec, přesvědčila se o tom jistá slovenská herečka, která při přebírání Českého lva "spontánně zanotovala českou (resp. Československou) hymnu. Počet filmových nabídek po tomto trapném gestu mentálního nevypořádaných se s vlastní státností se jí jistě znásobil.

Samostatné Slovensko je přitom úspěšný příběh. V době, kdy se dělila federace, byl poměr HDP na hlavu Slovenska vůči Česku na úrovní dvou třetin, dnes jsme to v podstatě vyrovnaly, ba v některých směrech jsme už i Česko předběhli. Slovensko na rozdíl od Česka je již několik let v eurozóně, má vyšší růst HDP a obecně se rychleji přibližuje úrovni zemí, které tvoří jádro takzvané "staré Evropy". Co je však nejpodstatnější, Slovensko dokázalo, že si umí vládnout samo, že nepotřebuje protektorů ani starší bratry. Konečně skončily nekončící hádky o tom, kdo na koho doplácí, kdo má být komu za co vděčný, nebo naopak, kdo komu křivdí. Tato skutečnost, tedy dokázání si, že jsme se zformovaly jako plnohodnotný a úspěšný národ, který nejenže dokáže samostatně přežít, ale dokáže být úspěšný, je nejvyšším bonusem naší samostatnosti.

Co je však ještě důležitější, po tom, jak jsme se v podstatě velmi slušně rozešli, se vztahy mezi oběma národy dostaly na nejlepší úroveň v celých dějinách. Vnitřní spory a traumata ztratili živnou půdu, naše soužití zda spolupráce dostaly novou kvalitu. Nenaplnily se škarohlídům, které prorokovali nepropustné hranice, dělání si vzájemných naschválů, vznik kulturních či ekonomických bariér. Opak je pravdou. Dnes má téměř každý Slovák v kabelovku celý tucet českých televizních kanálů, v slovenský knihkupectvích je minimálně polovina českých knih, na Slovensku není problém získat české noviny, které jsou, samozřejmě, každému dostupné i na internetu.

I proto jsou úvahy o referendu o znovusjednocení nelogické a absurdní, především však nemají žádný politický základ. Dnes ani na Slovensku, ale ani v Čechách neexistuje relevantní strana, která by něco podobného měla v programu. Paradoxně, podobné aktivity mohou jen česko - slovenské vztahy ohrozit a zkomplikovat.

Pokud se jedná o skupinku recesistů, v pořádku. Na takovou aktivitu by se mohlo zareagovat iniciativou za znovuvytvoření Rakousko-Uherska, nebo ještě lépe Velké Moravy či Sámovy říše. Míra absurdity podobných aktivit by byla pokud ne stejná, tak alespoň srovnatelná.

Jsem tedy přesvědčen, že tato iniciativa zhasne stejně rychle, jako vzplanula a zařadí se mezi politické kuriozitky pesudopolitických exotů, kteří onoho času, například, chtěli připojit Košice k Česku. Ale takovéto aktivity si spíše vyžadují ne odbornou politologickou starostilovosť, ale spíše tu psychiatrickou.

Politolog Roman Michelko

zdroj: slovenskeslovo.sk

Sdílet tento článek

Líbí se Vám Pan Občan?


Co si o tom myslíte? komentujte! :)