Superpotraviny

thumbnail
Laické i odborné výživové „tápání“ je paradoxem moderní doby. To, co si můžete díky internetu přečíst, dokazuje, že ve výživě je totální zmatek. Tuším, že jste si toho už také všimli. Kde se skrýváš, snadné a elegantní řešení?

 Superpotraviny – Svatý grál lidské výživy a pevného zdraví?

Státem placení odborníci doporučují „pestrou stravu“ (údajně z jejich pohledu jednoduché řešení, o kterém ale nejsou schopní říci, co to vlastně je), kdežto „ti další“ různé, pro běžného „smrtelníka“, natož ortodoxního odborníka vlastně bláznivé, zdraví škodlivé nebo téměř nerealizovatelné výživové styly. A kdyby jenom to. Do spektra názorů se vklínili další odborníci, kteří sofistikovaně a přitom reálně prezentují jako řešení ideální výživy konzumaci takzvaných superpotravin. Pravda je, že tohle se děje už minimálně 10 let. Jen k nám to ještě v plném rozsahu „nedošlo“. I když… podle toho, jak znám realitu,  snad  téměř polovina české ženské části populace zapíjí zeleným ječmenem tabletky chlorelly. No, možná se to časem ukáže jako zdravotní či dokonce „evoluční“ výhoda.

Zbytek populace, včetně drtivé většiny lékařské veřejnosti si při zmínce o „superpotravinách“ či popíjení nějaké (já tomu láskyplně říkám „žabí hněv“) na první pohled odporné zelené břečky, klepe na čelo nebo hovoří o „šmejdech“. Tato část populace má zase jinou „evoluční“ výhodu - neznečistila si mozek nesmysly. Nebo je to jinak?

Než se pustím do (velmi stručného) popisu „superpotravin“, musím připustit, že v řadách odborníků i tzv. poučených laiků panuje zásadní nesourodost názorů. Mohu to potvrdit z vlastní zkušenosti,  jako autor publikací, i jako aktivní účastník diskuzí na facebooku. Jasně, každý má právo na vlastní názor. Dobře. Jenomže něco je osobní laický názor (názor na cokoliv má každý hospodský povaleč) a něco jiného je názor, vyplývající z hlubokého studia problematiky. Ale i v tomto případě je to stále jen (i když odborný) názor. Nikdo není dokonalý, natož věda. Kdo ví, co se za 20 let dozvíme o zdravotním stavu těch z nás, kteří celá léta popíjeli zelený ječmen či konzumovali syrovou potravu (raw food).

Co je to superpotravina

Definice „superpotraviny“ je relativně snadná. Je to ta, která (na základě výzkumu i letité praktické zkušenosti s jejím používáním) vykazuje převahu pozitivních efektů na zdraví. Hlavně  je to ta, která díky obsahu některých specifických látek může pozitivně ovlivnit zdravotní stav, případně dokonce přispět k léčbě. Vyhledávání superpotravin lze zjednodušit tím, že z kompletního sortimentu všech dostupných potravin (na celém světě) nejprve vyřadíme ty, které jsou biologicky nehodnotné nebo podle současného stavu znalostí dokonce zdraví škodlivé (a také ty, které se pro lidskou výživu absolutně nehodí). Co zbyde? No, dejme tomu asi (minimálně) 50 potravin. Pokud tedy za potravinu prohlásíme třeba čaj. Překvapilo vás to relativně malé číslo? Chápu. Já mluvím o základních potravinových zdrojích, nikoliv o z nich odvozených „průmyslových“ potravinách. Kromě toho ony superpotraviny lze různě „škatulkovat“. Jen v kategorii ovoce lze najít až 20 druhů. Na druhé straně kombinace několika superpotravin může být použita k formulaci celé řady potravinářských produktů, případně k přípravě „super-zdravých“ pokrmů. Naneštěstí nesprávnou kulinářskou úpravou lze i ze směsi několika superpotravin udělat „odpad“.

Když zde poskytnu seznam těch nejzákladnějších (super)potravin, jak s novými znalostmi naložíte? POKUD JSEM BYL DOSTATEČNĚ PŘESVĚDČIVÝ, začnete shánět co největší počet z nich, a díky tomu zjistíte, že nevíte, jak je zakomponovat do jídelníčku, jak je zpracovat, kombinovat  a nakonec vám možná dojde, že vám to vůbec nechutná, ba dokonce vás začne bolet břicho. A začnete „s láskou“ vzpomínat na těstoviny s kečupem nebo bůček se zelím.

Problém dostupnosti

Jak jste uspěli se sháněním? Ono se vám může stát, že polovinu těch zázračných potravin neseženete. A pokud ano, tak už první pohled na cenu vás vyžene z obchodu. Chápu, ale přitom běžně dostupné superpotraviny, například brokolice či mrkev, rozhodně drahé nejsou. No pravda, jsou dražší než pár rohlíků, že?

Problém kvality

S kvalitou superpotravin je to stejné jako s běžnými konvenčními, já tomu říkám „průmyslovými“, potravinami. Začnete se třeba krmit oříšky  a zjistíte, že jsou žluklé nebo dokonce plesnivé, případně obojí. Koupíte si sušené ovoce, a pokud nevíte, že konvenční je konzervované siřičitany, až tak dobře jste neudělali. Koupíte hrozinky a možná si přečtete, že jsou plesnivé, pokud se k vám dostane informace z České státní zemědělské a potravinářské inspekce. Nebo se to nedozvíte a jen se divíte, proč vám je po těch superzdravých vlašských ořeších tak špatně. A to ještě zdaleka nevíme, co všechno nevíme. Seženete bio-chlorellu a na internetu zjistíte, že ani to neznamená naprostou „čistotu“, protože jistý producent z Koreje prodává konvenční, ale ta je přitom ještě víc „bio“ než ta bio. Ale za dvojnásobnou cenu. Zvláštní? Možná, ale jen proto toho, kdo se nevyzná v legislativě, potravinářském právu a neví, čeho jsou schopní producenti, tlačení konkurencí a touhou po rychlém zisku.

Problém ceny

Tento faktor je obávám se základní překážkou většího rozšíření použití  superpotravin (asi jako bio-potravin). Koho by nenaštvalo, když si koupí několik superdrahých superpotravin a doma zjistí, že je v obchodě důkladně neprohlédl, nepřečetl si etiketu, nezeptal se prodávajícího na kvalitu a „čerstvost“ (tohle může být případ tropického ovoce, například ananasu nebo avokáda), čerstvých čínských houbiček (shitake), apod. A pak ty potraviny musí nakonec doma vyhodit.

Cena většiny superpotravin však bez diskuze výrazně převyšuje cenu konvenčních potravin. Není divu, pro nás Středoevropany se potraviny tohoto typu většinou dovážejí z daleka.

Vím, že je vám jasné, že „za kvalitu se platí“. Já to přirovnávám k automobilům. Můžete jezdit a dokonce leckam dojet, v Trabantu, stejně jako v Mercedesu.  V tom Trabantu však nedojedete tak daleko (a v zimě v něm zmrznete) a hlavně to bude trvat dlouho. Když vystoupíte, nebudete schopní se pořádně hýbat. A také vám tak dlouho nevydrží a budete ho neustále, i když za málo peněz, opravovat. S jídlem je to stejné. S celoživotně podřadnou stravou opravdu dlouho být zdraví nevydržíte a je otázkou, jak dlouho budete žít. Ano, připouštím, že máte pravdu, když mi budete oponovat, že vysokého věku se dožívají také lidé, kteří rozhodně celý život nejedli jen superpotraviny, vlastně nejedli je vůbec. Ano, tak to na světě chodí – výjimky potvrzují pravidlo. Je však ošidné myslet si zrovna o sobě, že já jsem a budu ta výjimka. Připouštím, že konzumovat téměř výhradně jen superpotraviny je nemožné. No, a teď jsem tomu „nasadil korunu“. Je vymalováno. Takto poučeni se pokorně vrátíte ke guláši s osmi.

Problém potravin, pocházejících z jiných kontinentů a zeměpisných šířek

Předpokládám, že jste se už také seznámili s tvrzením některých „osvícených“ propagátorů zdravé stravy, že člověk by měl jíst jen to, co roste v jeho podnebním pásmu. Dobře, ale to bychom měli opravdu omezený jídelníček. A hlavně, asi bychom nekonzumovali většinu „superfoods“. Ale ani to není všechno. Superpotraviny se v některých případech musí předem vhodným způsobem zpracovat. To umí jen jejich producent. A tak dále. Rozhodně si však nemyslím, že mnohé z dovážených „exotických“ potravin jsou pro nás zdrojem alergie, intolerance či jiných problémů. No jistě, pár se jich najde, ale stejný problém vám řece může udělat mléko či lepek, že?

Problém názorové diverzity odborníků

Největší problém se širším použitím superpotravin vidím nejenom v ceně, ale také v častých negativních vyjádřeních odborníků, včetně lékařů. Dokonce je to tak, že navzdory průkazným studiím nakonec státní orgány prohlásí, že sice existují „nějaké zajímavé“ studie, ale přesto stále chybí definitivní důkazy.  Dokonce to může dojít tak daleko, že tyto orgány pro laika zcela nepochopitelně zakáží dovoz a prodej některých „funkčních potravin“, jejichž základem jsou některé byliny či houby. Musím tedy znovu připomenout, že i v tomto případě jde o důsledek vlivu farmaceutických koncernů.

Jsou ty superpotraviny opravdu tak super?

Už jsme to přece řešili. Ale co takhle konkrétní superpotravinový jídelníček? Krátce spařené bio ovesné vločky s vlašskými ořechy, chia semínky, plody goji, borůvkami a ricottou, zalité kokosovým „mlékem“ z mladého kokosu a mandlovým olejem. Jedna porce cca za 150 Kč? Nebo 3 bio vejce naměkko, k nim zralá bio rajčata, esejský chléb a máslo ghí. K přesnídávce nějaké ty tabletky chlorelly spolu se spirulinou, jedno avokádo „eat me“. Celkem za cca  50 Kč. K obědu brokolicovou polévku s quinoou a špenátem a povařeným divokým lososem, ochucenou rýžovým miso a přidanými wakame. Zhruba za 150-180 Kč (za tu polévku). K odpolední svačince nějaký chutný raw-dort z nepraženého kakaa, kokosového tuku a kešu ořechů, odhadem za 50 Kč jedna porce (když si ho uplácáte sami doma). K večeři tatarák z bio svíčkové s čerstvým salátkem, který polijete čerstvým dresinkem ze žloutků bio vajec, kvalitního olivového oleje, bio balsamico octa a syrového medvědího česneku. Odhadem za 250 Kč i s tím salátkem (doma připraveno).

Ke konci této vyčerpávající analýzy musím připustit, že navzdory tomu, že – teoreticky – budete mít dost peněz a znalostí, asi budete mít problém sehnat dostatečně široký sortiment v dostatečné kvalitě, sestavit vhodný jídelníček a pokud ano, potom hlavní obtíž bude,  dokázat okolí, že vaše dobré zdraví je výsledkem cíleně formulovaného „superjídelníčku“.  Život je totiž dost často „potměšilý“ a vy jako naschvál budete mít jakési nepříjemné vrozené dispozice. Je možné, že ani všechny superpotraviny vám život nezachrání. Ale kdo ví, zda by bez nich nebyl váš život kratší.

Tak kde je ten seznam? Málem bych zapomněl.

Nejprve základní seznam:

Fazole – Borůvky (případně i další „berries“) – Brokolice – Oves – Pomeranče – Dýně (a její semínka) – Losos (divoký) – Sója (? – viz dále) – Čaje pravý černý i zelený – Rajčata – Krůtí maso – Ořechy (vlašské a mandle) - Kefír

Fazole musíte umět kuchyňsky zpracovat, jinak se nafouknete jako balon (ideálně ke tvorbě bioplynu doporučuji kombinaci se zakysaným zelím a syrovou cibulí). Borůvky – když je nejhůř (v zimě), funguje i kvalitní džem nebo zamražené plody. Sója? Nesmí být GMO, zato musí být fermentovaná (viz například miso, tempeh a natto). Rajčata rozhodně, ale pozor na slupky a hlavně na nedozrálé „chemicky laboratorně“, rozuměj hydroponicky ve skleníku pěstované plody. O kvalitě ořechů jsme už diskutovali.

Jak uvidíte i v dalším textu, rozhodně bych si troufl tento stručný seznam rozšířit o další superpotraviny. Zde jsou:

Kvalitní hořká čokoláda, případně nepražené kakaové boby – řasy: chlorela a spirulína, mořská zelenina (wakame) – šťáva z výhonků pšenice a ječmene – zelenina čerstvá, spařená i v podobě šťáv či naopak zapečená nebo krátce kvašená – všechny možné druhy exotického ovoce: kokos, ananas, melouny, liči, goji, noni… a řada dalších, především papája a avokádo – semínka: konopné, chia, lněné - čínské a další druhy hub – celá řada bylin nebo „původních plodin“ – včelí produkty.

Zcela jistě jsem na řadu dalších zapomněl. A také jako obvykle nemám dost „prostoru“. Tudíž popisovat jak a proč působí ta která superpotravina? Až někdy jindy.  Připomenu, že „kdo hledá, najde sám“. Pokud si bude myslet, že mu to stojí za to. Já jsem přesvědčený, že to za to stojí.

zdroj: svet-zdravi.cz

Sdílet tento článek

Líbí se Vám Pan Občan?


Co si o tom myslíte? komentujte! :)