Tři nejlepší povídky pro dobrou náladu

thumbnail

 Přečtete si tři povídky, které Vám zvednou náladu v novém roce...

 Beskydský deníček

  1. října
    Přestěhovali jsme se do našeho nového domu v Čeladné. Bože, jak je zde krásně. Už se nemohu dočkat, až majestátní horské vrcholy pokryje sníh.
  2. října
    Beskydy jsou tím nejkrásnějším místem na zemi. Podnikli jsme malý výlet do okolí a přitom jsme viděli několik jelenů. Jak byli nádherní! Zdá se, že jelen je jedno z nejúžasnějších zvířat na zemi.
  3. listopadu
    Brzy začne lovecká sezóna. Nechápu, jak někdo může zabít něco tak překrásného, jako je jelen. Doufám, že už konečně začne sněžit.
  4. prosince
    Minulou noc krásně sněžilo. Probudil jsem se a vše bylo pod jiskřivou sněžnou pokrývkou. Krása jako na vánoční pohlednici. Proházel jsem příjezdovou cestu a uspořádali jsme rodinnou koulovačku. Potom projel kolem sněžný pluh a já šel znovu proházet příjezdovou cestu. Prostě to tady miluji.
  5. prosince
    Minulou noc připadl další bílý sníh. Sněžný pluh si opakoval žertík s příjezdovou cestou. Nevadí, během chvilky jsem ji znovu proházel.
  6. prosincce
    Další sníh napadl minulou noc. Kvůli zahrnuté příjezdové cestě jsem se nedostal do práce. Jsem úplně vyčerpán prohazováním. Zasraný sněžný pluh.
  7. prosince
    Včera naapadlo ještě víc těch bílých sraček. Mám na rukou puchýře od lopaty. Jsem přesvědčen, že sněžný pluh čeká někde za rohem, dokud neproházím cestu. Zmetek jeden.
  8. prosince
    Veselé vánoce. Víc zasraného sněhu. Jestli jednou dostanu do rukou toho hajzla, co řídí sněžný pluh, tak ho nakupu do prdele. Nechápu, proč prostě na tu zasranou silnici nepoužívají víc soli, co by rozpustila ten sajrajt.
  9. prosince
    Zase napadl vagón těch bílých sraček. Už tři dny jsem nevystrčil rypák s výjimkou prohazování příjezdové cesty pokaždé, když projel pluh. Nakonec i pluh uvázl v závěji a ten ksindl si přišel vypůjčit moji lopatu. Řekl jsem mu, že jsem jich už šest zlámal, když jsem prohazoval zahrnutou příjezdovku a pak jsem do něj mlátil tou sedmou, až se dal na útěk.
  10. prosince
    Konečně jsem se dostal z baráku. Odstranil jsem z auta to bílé svinstvo a vydal se do obchodu pro nějaké jídlo. Při zpáteční cestě mi vběhl do cesty jelen a už se to nedalo ubrzdit. Škoda na autě za padesát tisíc. Ty zasrané bestie by měli postřílet!! Že je ti lovci v sezóně nevymlátili všechny!
  11. března
    Odvezl jsem auto do servisu ve městě. Člověk by nevěřil, jak může za jednu zimu zrezivět od té debilní soli, co s ní sypou silnici!
  12. dubna
    Odstěhovali jsme se zpátky do Frýdku-Místku. Teď teprve vidím, jak je to nádherné město. Nechápu, jak někdo může žít v takové prdeli, jako jsou Beskydy!!!!!

 

Krocan na whisky – recept pro sváteční tabuli

Koupíme pětikilového krocana (pro šest osob) a láhev whisky. K tomu sůl, pepř, olivový olej a proužky špeku.

Krocana poklademe špekem, zavážeme, osolíme, opepříme a potřeme olivovým olejem.

Předehřejeme troubu na 200 °C. Nalejeme si sklenku whisky a připijeme na úspěch díla.

Poté uložíme krocana na pekáč a vložíme do trouby.

Nalejeme si dva bleskové panáky whi…sky a připijeme opět na úspěch díla.

Po dvaceti minutách nastavíme termostat na 250 °C, ať trouba pořádně bručí.

Dame si další tři whisky.

Po půl hodině ptáka otočíme a nadále bedlivě hlídáme. Občas se chopíme flašky ffiskie a nalejem si do řepy.

Po další bůlhodince se uopatrně vydáme k lince a krocanou prodočíme. Přidom dáuáme bacha, abyzmese neupálili uo ty pojebaný dvéře vod trouby.

Si dalších pěét nebo zedm fixki vevnitř sklenice si a pak a tak.

Kruvacana pečem další dři hodinkýý (ale je to vcelku fuk) a každých deset minud dem čúrat.

Je-li to aáspoň drožku možný, dolezem ke sforákua úytáhnem troubu z grozana.

Dofřejem si ježdě jedoóo loka a znoúua se pokuzíme tu mrchu dostad uen.

Zúédnem tóo prokladýo ffóógla z éé zeměéa prrrrrrrrdnemho na boddnos.

Dáúuúáme uéélkýho majzla na uk! louznutí na zamaštťěnýým liinoúlluélu.Néllsze-li tomu zabránid, szskuszszsímesze zsznoúúa póószszsdááuitna nohýýýáááaúú uonojetostejnějedno !!!!!!

Trošku se prospíme.

Príští den sníme krocana studenýho s majonézou a s aspirínem. Dobrou chuť a příjemnou zábavu při vaření!

.

Dráček – příběh ze života

V kupé vlaku nás sedělo pět a na další zastávce k nám přistoupila mladistvě vypadající dáma s chlapcem, který jak se později ukázalo – nebyl syn, ale vnouček. Spořádaně jsme oba dva pustili na místa, která i navzdory špinavým oknům umožňovala hezký výhled na ubíhající, takřka jarní krajinu. Chlapec chvíli pozoroval okolní svět. Ten ho ale omrzel,a tak začal očima těkat po kupé, až ho na stěně zaujala sprejem vyvedená kresba, které jsme si my dospělí ani nevšimli.

Na umakartovém podkladu se skvěl červený kosočtverec s čárkou uprostřed. K dokonalému provedení měl daleko, ale malba svůj účel splnila, protože každý bezpečně poznal, o co se jedná. Až na malého chlapce.

“Babí, co je to tam namalovaný?” Pro něj neznámý druh ,,smajlíka” ho zřejmě zaujal.

“Kde myslíš Kubíku?”

“No přece naproti nám, na stěně.” – ukázal chlapec na nestydatou malůvku.

Na čele jí vyskočila ustaraná vráska. I my ostatní zpozorněli a se špatně skrývanou škodolibostí vyčkávali, jak se ta dobrá žena se zapeklitou situací popere. Prala se statečně.

“To je… to je…” přemýšlela usilovně, čím ukojit vnoučkovu zvědavost, až ji osvítil duch svatý. “To je přece dráček!” zašvitořila s líbezným úsměvem a nás, škodolibce, obdařila vítězoslavným pohledem. Zdálo se, že trapas je zažehnán, atmosféra v kupé se opět uvolnila a všichni přítomní se vrátili ke svým myšlenkám. Ne však chlapec.

“Jakej dráček, babi? Myslíš jako ten na pouštění?”

Babička, čelíc další zvídavé otázce, nešťastně vzdychla a očima k nám vyslala signál SOS. Nikdo jí však záchranné lano nehodil.

“No ano, Kubíku, takovej co ti udělal táta na podzim, pamatuješ?” Improvizovala statečně. Chlapec se zamyslel. Tak dráček, hmmm.

“Hele babi a nepotřebuje ten dráček vocas?” Dvěma spolucestujícím už cukaly koutky úst a paní začala rudnout.

“Tenhle dráček asi ne”, hlesla babička.

“To je divný, každej správnej dráček by si vocas zasloužil,” mudroval vnouček.

“Tak tenhle ho nemá!” odsekla mu babička. Očividně jí docházela trpělivost i fantazie. Mladý se ale nedal a bezděčně utahoval šrouby.

“Babi a ty máš dráčka?” Babi polil pot a polovina kupé se odebrala na chodbu, odkud se ozývaly salvy dosud zadržovaného smíchu.

“Já už dráčky nepouštím,” odpověděla ta dobrá žena žalostně.

“Protože už dráčka nepotřebuješ!” triumfoval chlapeček a zbylé osazenstvo propuklo v řehot. Babička se blížila infarktu a vnouček dál bezelstně rozvíjel svou ďábelskou teorii: “Ale když jsi ještě dráčka mívala, tak jsi vocas chtěla, ne?” To už smíchy slzelo celé kupé i chodba před ním. Na nebohou ženu to ale bylo příliš a bouchly saze.

“Chováte se jako primitivové!” rozječela se na nás. “Čemu se smějete? Jak asi vypadám před tím klukem?!”

Nenápadná studentka v brýlích, která seděla naproti, poprvé zvedla hlavu od své učebnice, a do nastalého ticha ke všeobecnému zděšení pravila: “Jako dráček?”

Žena sklapla čelist a chvíli na dívku konsternovaně hleděla. Pak ale pochopila význam sdělení i trapnost svého výstupu a začala se smát. Postupně se k ní přidali i ostatní cestující i s kloučkem, který sice nevěděl, čemu se směje, ale smál se o to upřímněji.

“Máte pravdu, chovala jsem se jako dráček,” soukala ze sebe ta žena, co jí bránice dovolila.

Vlak zabrzdil v konečné stanici a lidé začali vystupovat. Loučili se slovy, “…tak se mějte paní a ty taky draku…”

Mějte dobrou náladu po celý rok 2016!

zdroj: pravyprostor.cz

 

Sdílet tento článek

Líbí se Vám Pan Občan?


Co si o tom myslíte? komentujte! :)